Ve společnosti stále kolují mýty o domácím násilí, obviňování obětí a hájení pachatelů. Bohužel se s touto situací setkáváme také v aktuální praxi soudů a soudních znalců. Analýza od proFemu se zaměřuje na vybrané rozsudky z let 2019 a 2020, na kterých ukazuje jednotlivé mýty a pochybení.
Analýza zvytvořily pro proFem socioložky Petra Havlíková a Iva Šmídová. Poukazují v ní na to, že genderové stereotypy, obviňování obětí, zlehčování násilí nebo omlouvání pachatelů má stále své místo ne ve veřejné a laické společnosti, ale u soudů a soudních znalců! Zaměřují se také na to, jakým způsobem jsou například zlehčovány tresty a hájeni původci násilí.
Polehčující okolnosti
Odškodění se dle jejich předchozích výzkumů nedostane až k 80 % obětí! Soudci velmi často popírají negativní důsledky činu na oběť, protože je například na první pohled neprojevuje. Další „polehčující okolností“ je podle nich to, jak řádný vedl pachatel před událostí život. Další klasikou je házení viny na oběť, která byla například podnapilá, dostatečně se nebránila nebo zkrátka ztuhla.
Přečtěte si také: Potravinová banka pro Prahu.
Extrémně nízké tresty
Dále se socioložky zabývaly velmi nízkou hranicí trestů za závažné činy. Prokázal se, že tresty za znásilnění, domácí násilí a stalking jsou v naprosté většině případů ukládány ve spodní polovině trestní sazby. Někdy dokonce až pod její dolní hranici. Za znásilnění dítěte tak dostane pachatel nejnižší hranici trestu, což jsou například 3 roky ve vězení. Proč? Protože soudci často argumentují jinými případy a porovnávají.