Z 20. na 21. srpna si lidé i letos připomněli výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968. Na mnoha místech v České republice docházelo k vyjádření úcty a vzpomínce, vzpomínali i politici. Někteří z nich ve svých projevech kladli důraz na situaci na Ukrajině.
Změna životů doslova ze dne na den
Snaha o potlačení demokratizačních tlaků, zvané také jako Pražské jaro, nakonec vyústila v upevnění komunismu a ze dne 20. na 21. srpna 1968 dorazily do tehdejšího Československa vojska Varšavské smlouvy. Do Varšavské smlouvy patřily státy: Sovětský svaz, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a NDR. Během tohoto vpádu byla obsazena většina československých měst.
Nastává normalizace
Utužení komunismu bylo patrné především nástupem tzv. normalizace. Během tohoto období bylo potlačeno Pražské jaro a docházelo k „čištění“ nejen komunistické strany, ale i celého ČSSR. Docházelo tedy k nahrazování politiků, kteří nesympatizovali se situací nebo komunistickým smýšlením. Lidé byli propouštěni ze zaměstnání, obnovila se cenzura, zrušila se různá zájmová sdružení a zavedla se propaganda.
Zůstali až do odsunu v letech 1990-1991
Sovětská armáda zůstala v Československu (při postupném snižování stavu) až do Sametové revoluce a následného odsunu v letech 1990-1991. Už před samotnou revolucí v roce 1989 se dílčí armády omlouvali za vpád. Nejprve svou omluvu zveřejnila maďarská armáda (11. 8. 1989), po ní i Polsko (21. 8. 1989), Východní Německo (1. 12. 1989), Bulharsko (2. 12. 1989) a nakonec i samotná Varšavská smlouva a Sovětský svaz, který svými tehdejšími představiteli vyjádřil své stanovisko a okupaci odsoudil (4. 12. 1989).